Po letošním nejdelším transferu mezi hostitelskými městy (bez volného dne) se dostáváme do severní Itálie. Zábava (pláže) a hrátky (sprinty) skončily, na Giro d'Italia se začíná pracovat.

13. etapa je třetí z osmi horských a jako většina z nich končí na kopci. Ze Spilimberga, městečka severovýchodně od Benátek, zamíříme do italských východních Alp, ovšem pouze jediná ze čtyř pátečních vrcholových prémií se nachází na území Itálie. Po zdolání prvního stoupání dne Passo di Monte Croce Carnico, ohodnoceného jako kategorie 2, sjedou závodníci do Rakouska a budou pokračovat dál na sever přes další dvě sedla až do cíle vysoko na úbočí nejvyšší rakouské hory Grossglockneru. Etapa ovšem nekončí až na vrcholku.

Grossglockner je známé stoupání, pravidelně zařazované do závodu Kolem Rakouska. Se svými 3 798 m je nejen nejvyšší rakouskou horou, ale také druhým nejvýraznějším alpským vrcholem po Mont Blanku. Silnice vede do 2 504 m, ovšem 13. etapa končí ve výšce 2 137 m, a výjezd je zařazený do 1. kategorie, díky své délce 13.6 km a průměrném sklonu 6.3%.

Na Grossglockner zavítalo Giro naposledy před 40 lety. Na konci etapy došlo k hádkám, jelikož vedoucí muž závodu byl obviněn, že se poté, co na začátku výstupu odpadl, držel týmového vozu. Některé věci se prostě nemění.

Prozatím jsme úspěšných úniků na Giru mnoho neviděli, což je poměrně vzácné, ale v této etapě bychom se ho dočkat měli, protože Alberto Contador by se podle všeho rád růžového trikotu na čas zbavil. -- David Zalesky